Syfilis

Syfilis (na rozdíl od „méně vážných“ nemocí s kožními projevy jako plané a černé neštovice)  vtrhla na historickou scénu v roce 1494 jako epidemie ve francouzské armádě, která tehdy bojovala v Neapoli. Italové ji promptně nazvali francouzská nemoc. Francouzi jí říkali italská  (nebo neapolská) choroba.

Protože ve francouzské armádě sloužili španělští vojáci, kteří se nedávno vrátili z Nového světa, odkud podle některých hypotéz choroba pocházela, přezdívali jí někteří španělská nemoc, a jak se šířila po Evropě, stala se portugalskou nemocí, polskou nemocí, ruskou nemocí a tak dále. (Název „syfilis“ pochází z mnohem pozdější doby ze jména pastýře, kterého

Apollo proklel v básni italského lékaře Girolama Fracastora z roku 1530.)

Proč všichni tak velkoryse přisuzovali syfilis druhým? Po inkubační době několika týdnů až několika měsíců se totiž na těle oběti objeví tvrdé vředy. Tyto boláky vydrží asi měsíc a zpravidla po nich následuje kožní vyrážka a týdny nebo měsíce příznaků připomínajících chřipku (během této doby je nemoc nejnakažlivější). Následuje období latence, které může trvat týdny až desetiletí, a pak neblaze proslulá syfilitická degenerace: deformace páteře způsobují šouravou chůzi, kardiovaskulární poškození vedou k „de Mussetovu příznaku“ (kývavé pohyby hlavy poprvé pozorované u pařížských prostitutek) a poškození mozku, jež vrcholí šílenstvím a smrtí.

Dřívější léčbu např. rtutí a arzenem nahradilo účinné léčení penicilinem a azitromycinem, které hodně snížilo častý výskyt choroby. Začínají se nicméně objevovat rezistentní kmeny. Protože syfilitická nákaza zvyšuje riziko neléčitelných infekcí HIV až 5x, zůstává tento mezinárodní tajemný mikrob významným ohrožením veřejného zdraví. 

Rozměr:

•   výška:  23 cm
•   šířka:     5 cm